Měkkohlaví

Karel Adamus, Jan K. Čeliš, Martin Klimeš, Petr Kvíčala, Otis Laubert, Milan Magni, Václav Malina, Milan Maur, Marian Palla, Miloš Šejn, Jiří Šigut, Jiří Valoch

22. 9. 2023 - 26. 11. 2023

Výstava Měkkohlaví představuje sondu do aktuální tvorby jednotlivých členů skupiny, kteří se nakonec – každý po svém a sám za sebe – stali výraznými jevy mezinárodní výtvarné scény. 

První impuls ke vzniku skupiny se vylíhl na jaře v roce 1988 v rámci debat mezi Marianem Pallou a Milošem Šejnem. Sedli a napsali recesistický Manifest skupiny Měkkohlavých. V listopadu 1988 se Marian Palla v Plzni setkal s Milanem Maurem a Václavem Malinou. V průběhu dlouhé noční diskuse byl Manifest zkolaudován a zrodily se další vize. 

Na místo vážnosti a tvrdého sebeprosazování se v institucializovaném světě umění, přišla skupina s měkce podvratným, ironickým humorem a s nehlučně, až neviditelně subtilním sebezviditelňováním. To se projevilo nejen v uměleckých dílech, nýbrž i ve způsobu pořádání schůzí, psaním „úředních“ zápisů z mítinků či vytvořením hieratické spolkové struktury, parodující byrokratický šiml.  Bylo založeno velké množství poboček po celé tehdejší republice (mnohdy v počtu jednoho člena, který byl zároveň předsedou dané pobočky). Všechno šlapalo jako švýcarské hodinky. Korespondence byla téměř nepřetržitá (československá pošta měla co dělat). Aktivity vyvrcholily v noci z 24. 6. na 25. 6. 1989 (letní slunovrat) prvním Autodafé (na vrchu Zebín poblíž Jičína). Brzy na to, ve dnech 4. – 5. srpna se konal první Měkkfest skupiny, a to v Jizerských horách nedaleko Liberce. Vše dohromady tvořilo jeden ohromný, rok a půl permanentně probíhající happening, v němž se znamenitě kloubila dohromady akurátní promyšlenost s totální spontaneitou. 

Do listopadového kvasu vpluli Měkkohlaví výstavou Příroda jinak (byla zahájena
8. 11. 1989 v Galerii mladých U Řečických v Praze). Díla vystavujících se dostala pod palbu fotografů ve chvíli, kdy rodící se Občanské fórum ve dnech
20. – 24. listopadu našlo své útočiště právě v této galerii.  

Po sametové revoluci se každý z členů skupiny vydal na vlastní pouť. Přišly jiné doby. 

Kurátorky výstavy: Jana Písaříková a Ivona Raimanová teoretička skupiny a předsedkyně břevnovské podpobočky 

Previous
Previous

11/Stopy Zítřka

Next
Next

9/Světloplach